Zrada od blízkého člověka by pro většinu z nás byla velmi bolestivá a přinesla zklamání, a nesporně tomu tak bylo i v životě a službě Krista. Přesto však svou zradu neviděl jako překážku nebo porážku, ale jako možnost a prostředek. Pán se zradou počítal a tak, jak to umí jenom on, ji použil pro své záměry a své oslavení. Text – Jan 18,1-14 "Po těch slovech vyšel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada, do níž vešel on i jeho učedníci. Také Juda, který ho zrazoval, to místo znal, protože Ježíš se tam častokrát setkal se svými učedníky. Juda vzal s sebou oddíl vojáků a od velekněží a farizeů strážce a přišli tam s svítilnami, pochodněmi a zbraněmi. Ježíš, který věděl o všem, co se mu má přihodit, vyšel a řekl jim: “Koho hledáte?” Odpověděli mu: “Ježíše Nazaretského.” [Ježíš] jim řekl: “Já jsem.” Stál s nimi i Juda, který ho zrazoval. Jakmile jim řekl: "Já jsem", ustoupili dozadu a padli na zem. Opět se jich tedy zeptal: “Koho hledáte?” Oni řekli: “Ježíše Nazaretského.” Ježíš odpověděl: “Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáteli mne, nechte tyto lidi odejít.” To aby se naplnilo slovo, které řekl: "Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem nikoho." Šimon Petr, který měl meč, jej vytasil, udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho. Jméno toho otroka bylo Malchos. Ježíš řekl Petrovi: “Schovej meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?” Oddíl, velitel a židovští strážci Ježíše zatkli a spoutali ho. Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. Byl to právě Kaifáš, který poradil Židům, že je prospěšné, aby jeden člověk zemřel za národ." Káže – Alois Klepáček

Modlitba tvořila základ Kristovy služby na zemi. Víme o něm, že každé ráno ještě před tím, než se rozednilo, vycházel na pusté místo a tam se modlil. To je zřejmě důvod, proč nemáme příliš mnoho záznamu z Kristových modliteb. Když se Pán modlil na veřejnosti, jeho modlitby byly zřejmě velmi zajímavé. Není divu, že jej učedníci prosí, aby je naučil modlit se. Jak se modlit jako Ježíš? Jaké byly jeho priority? Co bylo základem jeho proseb? Text – Jan 17,1-26 "Když toto Ježíš pověděl, pozdvihl své oči k nebi a řekl: “Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby [tvůj] Syn oslavil tebe, tak jako jsi mu dal pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal život věčný. A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal. A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.” “Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi dal, jsem dal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi mě poslal ty. Za ně prosím; neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, protože jsou tvoji -- a všechno mé je tvé, a co je tvé, je mé -- a v nich jsem oslaven. A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já přicházím k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno, jako jsme jedno my. Dokud jsem byl s nimi [ve světě], zachovával jsem je a střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal, a nikdo z nich nezahynul, kromě syna záhuby, aby se naplnilo Písmo. Nyní přicházím k tobě a toto mluvím ve světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. Já jsem jim dal tvé slovo, a svět proti nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, tak jako já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět. A sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni. Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit ve mne; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli [jedno], aby svět věřil, že jsi mne poslal ty. Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my [jsme] jedno -- já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě [a] aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ tak, jako miluješ mne. Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mne miloval před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal. I tito poznali, že ty jsi mne poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mne miloval, byla v nich, i já abych byl v nich.” Káže – Alois Klepáček

Text – Koloským 1,28-29 "Jeho my zvěstujeme napomínajíce každého člověka a vyučujíce každého člověka ve vší moudrosti, abychom každého postavili dokonalého v Kristu. Proto také usilovně pracuji a zápasím v souladu s jeho působením, které je ve mně mocné."

Káže – Josh Richert

Jako kazatelé, starší, pastoři a jiní služebníci se někdy ocitáme v situaci, kdy ve službě myslíme na vše možné, jenom ne na sebe. Povzbuzujeme ostatní k biblickým praktikám a životu, ale sami sebe nekázníme a nedáváme pozor na svůj charakter, zbožnost a život s Bohem, na vitalitu našeho křesťanského života. Přitom je to jeden z nejstěžejnějších pilířů v životě každého služebníka církve. Jak se může každý křesťanský služebník starat i o svůj život? A jak mu mohou v jeho duchovním životě pomoct ostatní? Proč je to tak důležité? Text – 1. Timoteovi 6,11-12 "Ale ty, Boží člověče, před tím utíkej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Bojuj dobrý boj víry, chop se věčného života, k němuž jsi byl povolán a pro nějž jsi učinil dobré vyznání před mnoha svědky." Káže – Alois Klepáček

Na konci kázání na hoře Ježíš nabádá, aby ho jeho posluchači vzali za slovo (Mat 7,24-28). Na to evangelista Matouš hned navazuje příběhy dvou mužů, kteří Ježíše za jeho slovo vzali (Mat 8,1-13). V jejich reakci vidíme, co od svých posluchačů Pán Ježíš očekává. Nechce jen, abychom jeho slova znali a souhlasili s nimi. Chce, abychom se jako tito dva muži o ně v našich životech a rozhodnutích opřeli. Text – Matouš 8,1-13 "Když sestoupil z hory, vydaly se za ním velké zástupy. A hle, přišel malomocný, klaněl se mu a říkal: “Pane, chcešli, jsi mocen mne očistit.” On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: “Chci, buď očištěn.” A hned byl očištěn od svého malomocenství. Ježíš mu řekl: “Hleď, abys o tom nikomu neřekl. Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal, jim na svědectví.” Když vešel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: “Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.” [Ježíš] mu řekl: “Já přijdu a uzdravím ho.” Setník však odpověděl: “Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk postavený pod pravomocí a mám pod sebou vojáky; a řeknuli tomuto: "Jdi", on jde; řeknuli jinému: "Přijď", přijde; a řeknuli svému otroku: "Udělej toto", pak to udělá.” Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kteří ho následovali: “Amen, pravím vám, takovou víru jsem v Izraeli nenašel u nikoho. Pravím vám, že mnozí přijdou od východu i západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království Nebes; avšak synové království budou vyvrženi do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.” I řekl Ježíš setníkovi: “Jdi, [a] staň se ti, jak jsi uvěřil.” A v tu hodinu byl [jeho] sluha uzdraven." Káže – Mojmír Adámek

Když je život těžký, jsme v pokušení myslet si, že na nás Bůh zapomněl. Křesťan se ale musí rozhodnout důvěřovat Pánu a jeho zaslíbením. Naše pocity nám lžou, Boží zaslíbení jsou však důvěryhodná. Text – Žalm 13 "Dokdy, Hospodine, na mě budeš zapomínat? Navěky? Dokdy budeš přede mnou skrývat svou tvář? Dokdy se budu muset radit jen se svou duší a v srdci mít každého dne žal? Dokdy se bude nade mnou můj nepřítel vyvyšovat? Pohleď na mě a odpověz mi, Hospodine, můj Bože! Osviť mi oči, jinak usnu smrtelným spánkem! Aby můj nepřítel neřekl: Zdolal jsem ho. Padnuli, moji protivníci budou jásat. Já však doufám v tvé milosrdenství; mé srdce jásá nad tvou spásou. Budu Hospodinu zpívat, protože mi prokázal dobro." Káže – Josh Richert

“Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uvidíte, [protože odcházím k Otci].” Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: “Co znamená to, co nám říká: "Zanedlouho mě nespatříte a opět zanedlouho mě uvidíte" a "Odcházím k Otci"?” Říkali: “Co znamená to, [co říká]: "Zanedlouho"? Nevíme, co mluví.” Ježíš poznal, že se ho na to chtěli ptát, a řekl jim: “Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: "Zanedlouho mě nespatříte a opět zanedlouho mě uvidíte"? Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy budete zarmouceni, ale váš zármutek se změní v radost. Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná již na soužení pro radost, že se na svět narodil člověk. Tak i vy nyní máte zármutek; opět vás však uvidím a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme. V té hodině se mě nebudete na nic ptát. Amen, amen, pravím vám: Jestliže o něco požádáte Otce v mém jménu, dá vám to. Až dosud jste o nic nepožádali v mém jménu; žádejte a dostanete, aby vaše radost byla úplná.”

“Tyto věci jsem vám pověděl v přirovnáních. Přichází hodina, kdy k vám již nebudu mluvit v přirovnáních, nýbrž vám budu otevřeně vyprávět o Otci. V tom dni budete žádat v mém jménu, a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás. Vždyť sám Otec vás miluje, protože jste si mě zamilovali a uvěřili jste, že já jsem vyšel od Boha. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; opět opouštím svět a jdu k Otci.” Jeho učedníci říkají: “Hle, teď mluvíš otevřeně a neříkáš žádné přirovnání. Teď víme, že víš všechno a nepotřebuješ, aby se tě někdo na něco tázal. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.” Ježíš jim odpověděl: “Teď věříte? Hle, přichází hodina, a již přišla, kdy budete rozptýleni každý do svých domovů a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou. Toto jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Ve světě máte soužení. Ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět.”

Káže – Alois Klepáček

Text – Jan 16:16-33

“Tyto věci jsem vám na počátku neřekl, protože jsem byl s vámi. Nyní však odcházím k tomu, kdo mne poslal, a nikdo z vás se mne neptá: "Kam jdeš?" Ale že jsem vám toto pověděl, zármutek naplnil vaše srdce. Ale říkám vám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Neboť neodejduli, Zastánce k vám nepřijde; odejduli, pošlu ho k vám. A on, až přijde, přinese světu důkaz o hříchu, o spravedlnosti a o soudu: o hříchu, že nevěří ve mne, o spravedlnosti, že odcházím k Otci a již mne neuvidíte, a o soudu, že vládce tohoto světa je již odsouzen.” “Ještě vám mám mnoho co říci, ale nemůžete to nyní snést. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí vám i to, co má přijít. On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí to vám. Všechno, co má Otec, je mé; proto jsem řekl, že z mého bere a vám to oznámí.” Káže – Alois Klepáček Text – Jan 16,4b-15