Začalo mistrovství světa ve fotbale, pro podstatnou část světa takový svátek, kdy bychom se neměli hádat o blbostech a věnovat se jenom fotbalu. Což platí. Ale jen pro případ, že nejste gay. Řada fanoušků tak raději zůstane doma a od turnaje už se odvrátili i někteří sponzoři. Ale co fotbalisté? Co udělají ti ctnostní lidé ze západních zemí? Přece to nenechají jen tak…

Česko má problém. Dochází nám prachy. Vypadá to, že za 50 let z nás bude (možná ještě něco horšího než) Řecko. A pokud si nechvátneme s tím globálním oteplováním, bude to Řecko bez moře. Kdo za to všechno může? Staří a zbyteční lidé, kteří požírají moře důchodů. Jaké je řešení? Důchodová reforma se zdá totiž být v nedohlednu – Fialova vláda není první ani poslední, která se s ní ohání, a jak už víme, skutek zase nejspíš uteče. Takže asi budeme stát u montážní linky ještě v devadesáti, nebo budeme žít na ulici, ty šťastnější z nás si nechají doma vnoučata. A to prý má v roce 2030 přijít jakýsi náraz do zdi. Takže se máme na co těšit. Nebo cynicky počítat s tím, že ten náraz do zdi třeba něco radikálně vyřeší. 

Už tuhle neděli začíná největší fotbalový svátek a my se v dnešních Událostech podíváme, kde se vlastně bude tohle opravdu unikátní mistrovství konat. Většinou se hraje tam, kde je fotbal hodně populární, takže hlavně v Evropě nebo Jižní Americe. Letos je to ale trošku jinak, bude se hrát v Kataru, který do turnaje nasypal obrovské peníze. Kvůli mistrovství postavili nové letiště, metro, 100 nových hotelů a 7 fotbalových stadionů. Hlavní problém je ale ten, že v Kataru se moc nehraje na lidská práva, o čemž by mohli vyprávět třeba homosexuálové nebo taky znásilněné ženy... Více už ale v dnešním díle Událostí bez Luďka Staňka.

Dneska si ukážeme, jak to vypadá, když někdo dělá práci, kterou by neměl, někdo dělá práci, kterou by neměl ukazovat. Minimálně ne v hlavním vysílacím čase na televizních obrazovkách. Třeba roboti z KFC se neosvědčili jako znalci německých dějin, když nabízeli křupavá kuřata k oslavám Křišťálově noci. Američtí herci prý naopak vzali práci robotického davu – jak si myslí spousta znalců současného společenského řádu – , který v Chersonu vítal ukrajinské osvoboditele. Hollywood je tak naprosto vyprázdněný a nikdo tam netočí trháky. A o víkendu došlo k jednomu hudebnímu trháku v Česku – vlastně dvěma. On se totiž ještě uděloval Český slavík, což překvapuje každého kromě Lucie Bílé, Kabátu a Karla Gotta. Ti si musí každý rok dojít pro cenu a překvapení jenom předstírají. Karel Gott už je z toho naštěstí venku a letos tam místo něj zaujal jiný Karel. Ani jedna bránice nezůstala klidná.

Dnes si povíme něco o tajných agentech a o tom, co mají společného Bůh, Súdán, odposlouchávací zařízení a Andrej Babiš. Zdeněk Blahut, bývalý náměstek civilní rozvědky, stanul před soudem v rámci snad největší porevoluční kauzy z oboru zpravodajských služeb, která se dostala před soud. A to už pár zářezů na pažbě má. Každopádně, u soudu je teď bývalý druhý nejvýše postavený muž zpravodajské agentury kvůli něčemu jinému. 

Je tu nový týden, a tak začneme krásně pozitivně. S láskou. Lásku stihl najít i Jiří Ovčáček, ještě než opustí přístaviště na Hradě; lásku prožívá ex-dvojministr Karel Havlíček, který samou zamilovaností nejí a nespí. Lásku k Bibli a traktoru prožívá současný dvojministr (práce a sociálních věcí a zemědělství) Marian Jurečka, který radostně snižuje, škrtá a vtipkuje na sociálních sítích. Možná mu ale ztuhl úsměv na tváři, když začali lidé hromadně žádat o odchod do předčasného důchodu. Letos se totiž kvůli vyšší valorizaci důchodů a inflaci stala malá nespravedlnost, která omylem unikla na veřejnost dřív, než ji stihlo ministerstvo pořešit.

Babišova kampaň působí jako sladká bonboniéra plná lásky. A má velmi roztomilé příchutě – Babiš prezentovaný jako houbař, Babiš jako přítel dělníků, Babiš jako pejskař nebo vyznavač tradičních Velikonoc a syn Matky Země a Otce Slunce. Co vás ale čeká uvnitř, když ji rozbalíte? Najdete to, co jste už tak dlouho vytěsňovali. Najednou se z milého pána v krémovém svetříku na billboardu stává rozezlený dědek, který se otřásá odporem při vyslovení „pomáhat lidem“, vykřikuje sprostě do telefonu, plácá nesmysly, vypouští žertovné výroky a dělá ostudu v Evropě. Jak říká Forrest Gump, bonboniéra je jako život – nikdy nevíš, co si rozbalíš. V případě Andreje Babiše je to ale naprosto jasné. Už zase víme, co dostaneme.

Andrej Babiš je takový zajímavý prototyp šinkanzenu. Superrychlý, ale ze stanice odjíždí s poněkud velkým předstihem. Svou kandidaturu oznámil o den dříve, než se na tom shodlo předsednictvo spolku ANO, a divokou prezidentskou kampaň rozjel dávno předtím, než oznámil kandidaturu. S obytňákem už krouží jako sup po sudetském kraji, aby sesbíral padlé voliče. Ti ho například v Koštanech uvítali jako tvrďáka, který není žádný poseroutka. A Andrej, jako už téměř svrchovaný vůdce, také nechal český lid promluvit. Vox populi se mohl vyjádřit, jakého si přeje prezidenta a co by měl na svém postu udělat. Třeba svrhnout vládu, zatočit s inflací, snížit ceny energií, zajistit dobrý život mladým i starým nebo digitalizovat státní správu. Lidé jaksi zapomněli, co vlastně český prezidentský úřad obnáší a že pravomoce prezidenta jsou úplně mizivé.