Když jsem předčítal pátou kapitolu, přišla mi víc než aktuální, až jsem měl při čtení závrať - předpověděl jsem si v téhle knize svůj osud? Nebo je tak archetypální, že každej, kdo ji čte - najde v ní to samé pro sebe? Nebo aspoň podobné, když ne to samé? Já si jak Bakš teď připadám.

Trochu té analytiky a geografie neubyde a to jak po technický stránce, tak po tý příběhový. Probírám se termíny kapitoly NamástPrstý, ale všechno nestihnu. Původně jsem se chtěl ještě vrátit k sonetům o TchapíNisé, ale nemohl jsem je najít. Mám je ještě vůbec?

Jak jinak. Jdeš točit čtecí část - a co udělá mikrofon - začne šustit. Tak ať. Tohle je béčkový sci-fi a k němu patří i šuvixovej zvuk. A jak to tak čtu, tak se mi ten příběh znovu promítá před očima a já začínám chápat, co se děje, dělo, bylo, bude - jak se některý věci promítají do mýho života - a nebo se promítaly - a jeden si řekne, jak tahle fantasmagorie může mít nějakej vztah k tomu, co skutečně je. Ať tak či onak, kapitola se věnuje NamástPrstý, Kavantaru - a jak víme - nebo to ještě nevím? Vlastně nevíme, tak to si ještě počkejte, spoilovat tady nebudu.

Kde se vůbec berou tyhle ženský postavy? Takhle, slečna Marplová, to je jasný - ale kde se vzala NamástPrstý, potažmo TchapíNisé v mé hlavě, vezmu-li v potaz, že funguje přesně tak, jak je demonstrováno v této epizodě. A ano, v něčem jsem dost podobný ArtForkovi, i když Helen Bonham Carterová potažmo Gillian Anderson bych mohl bejt taky.

Co je zakřivení Hucenbáb? Jak vypadál MaháMuFlajtra? Vlastně takovej malej testík, jestli jste vůbec dávali při čtení třetí kapitoly pozor...

Nečekaně jsem se posunul v předčítání dál - a tak po shrnutí vrhám se vstříct k DžabejMímu, jo a taky ho popisuju a sděluju svoje umělecký záměry, což je vždycky ošidný, protože záměr je jedna věc a výsledek druhá. Takže takhle: Nic neslibuju - ani sobě, ani vám - jen tak plácám - a možná z toho někdy něco bude a možná taky ne.

Povídám o filmu Cruising, taky o tom proč vlastně dělám tenhle podcast (jakože nejen pro radost), ale i proto, že si tím rozšiřuji vnímání celého světa ArtForka, protože souběžně píšu jeho druhý díl (i když ne tak rychle jako díl první) a dost možná ho budu psát později (že si udělám prostě pauzu), než si nasosám prostě vše, co potřebuji. Takže od Cruisingu k ArtForkovi a otázka byla....

To, že nevím, jak jsem došel k rozbitýmu hrníčku není tak úplně docela pravda. Vlastně si tak připadám ve vztazích docela často. Zaplať pánbů za ty nebeský větry, že jo.