Občanství

Jedním z mnoha práv a povinností občanů je účast na demokratickém životě. Účast ve volbách je zásadní způsob vyjádření tohoto práva a povinnosti, jak nám připomíná katolická církev v konstituci Gaudium et spes. Osobní zapojení do politického a společenského života je třeba v souladu s našimi možnostmi považovat za příležitost převzít odpovědnost a příkladným způsobem přispět ke společnému dobru.

Klesající volební účast v Evropě i ve světě ukazují, jak se občané – zejména mladí lidé – mohou cítit bezmocní a odtržení od politického života. Jako křesťané jsme povoláni k tomu, abychom se tvůrčím způsobem zapojili do společnosti a také k tomu povzbuzovali druhé a hledali nové způsoby, jak se zapojit do politiky a výzev v našich komunitách a regionech v Evropské unii.

Otázky:

• Do jaké míry jsem zapojen do společenského a politického dění ve svém okolí?
• Proč chodím volit, proč je to důležité? Jaké další zajímavé způsoby mohou povzbudit moje vrstevníky, aby se zúčastnili voleb do Evropského parlamentu?

“(Věřící) – jako občané státu – nemohou opomíjet účast „na rozličných mnohostranných aktivitách hospodářského, sociálního, zákonodárného, správního a kulturního rázu, které slouží organickému a institucionálnímu rozvoji společného dobra.”
papež Benedikt XVI, Deus caritas est, 2005

POLITIKA

Jádrem křesťanské identity je Ježíšova výzva milovat Boha a milovat se navzájem. Papež František nám připomíná, že láska se nenachází pouze na osobní, soukromé úrovni, ale také v interakci s celou společností. Pokud nejsme naivní, nemůžeme vidět politiku pouze jako místo konfliktů, ctižádosti nebo dokonce korupce. Měli bychom politiku vnímat spíše jako prostor, kde se snažíme společně vyjadřovat Boží lásku ke všem, nejen k těm nejbližším.

Na této úrovni jednání a zapojení ustupují přímé pocity lásky hledání spravedlnosti a osobní skutky lásky se odrážejí ve spravedlivé politice, která podporuje důstojnost každého člena společnosti. Nakonec je to stejná výzva, která nás pohání: "Miluj svého bližního jako sám sebe".

Otázky:

• Jak se dívám na politiku? Je pro mne tento pohled překvapením nebo výzvou?
• Když se podívám na společnost v mojí zemi, zejména na její nejkřehčí členy, vidím, jak je politická rozhodnutí ovlivňují? Jde to k lepšímu či k horšímu?

“Politika, často vysmívaná, je vznešeným posláním a jednou z nejcennějších forem lásky k bližním, protože usiluje o obecné dobro. Musíme být přesvědčeni o tom, že láska „je základ nejenom mikrovztahů (s přáteli, se členy rodiny nebo v rámci malých skupin), ale také makrovztahů (společenských, ekonomických, politických)”.
papež František, Evangelii Gaudium, 2013

Školy na Ukrajině musí zajistit kryty pro své žáky a učitele. Aby se v případě nebezpečí měli kam schovat. Zní to věcně a pochopitelně. A současně je v tom skryto něco divného. Zlého. Jednu takovou školu, děti i kryt navštívili v těchto dnech čtyři muži z Českobratrské církve evangelické, mezi nimi i Daniel Ženatý, autor myšlenky.

Otec nás stvořil, Ježíš nás zachránil, Duch svatý nás provází

Otec nás stvořil, Ježíš nás zachránil, Duch svatý nás provází. V den, kdy si církev připomíná Nejsvětější Trojici, vysvětluje papež František tisícům dětí přítomných na Svatopetrském náměstí na prvním světovém dni věnovaném jim tajemství Boha, jednoho ve třech osobách. "Jsme tu, abychom se společně modlili, abychom se modlili k Bohu. Souhlasíte?"

"Ježíš!" křičí děti, když se jich papež ptá na jméno Božího syna. "Prosme Ježíše, aby nám pomáhal a byl nám nablízku," žádá František, protože "když přijímáme, přijímáme Ježíše a Ježíš nám odpouští hříchy". To se děje "vždycky, vždycky, vždycky", připomíná papež, "muži nebo ženě s mnoha hříchy" a "dokonce i těm nejošklivějším hříšníkům".

Nezapomínejte na to: Ježíš odpouští všechno a vždycky a my musíme mít pokoru o odpuštění požádat. "Odpusť mi, Pane, dopustil jsem se něčeho špatného. Jsem slabý. Život mě dostal do těžkostí, ale ty mi všechno odpouštíš. Chtěl bych změnit svůj život a ty mi pomoz".

Není snadné, pokračuje papež, vysvětlit, co je to Duch svatý, který "je v nás", protože ho přijímáme ve křtu a svátostech, "dává nám sílu, utěšuje nás v těžkostech". Duch svatý, opakuje, je ten, "který nás provází životem". Pětkrát požádá děti, aby si to zopakovaly, a pak jim objasňuje radost z víry:

Milí bratři a sestry, chlapci a děvčata, všichni jsme šťastní, protože věříme. Víra nás činí šťastnými. A věříme v Boha, který je, "všichni dohromady: Otec, Syn a Duch svatý".

Křesťané mají také matku, "Marii", odpovídají děti, které František prosí, aby se modlily a odříkávaly se všemi věřícími modlitbu Zdrávas Maria. "Modlete se za rodiče, za prarodiče, za nemocné děti," vybízí papež, a "modlete se vždy a především za mír, aby nebylo válek". "Co udělal Duch svatý?" ptá se znovu, než pokračuje ve slavení mše svaté. "Doprovází nás," odpovídají děti sborově.
Díky za toto setkání! František určil druhý Světový den dětí, který se bude konat v září 2026.

Přeložila česká redakce vatikánských médií, upravil Martin Holík
https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2024-05/frantisek-detem-duch-svaty-nas-provazi-zivotem.html

Nemůžu tvrdit, že bych strašně ráda myla okna. Rozhodně takhle v sobotu ráno v postelineuvažuju, když se rozmýšlím, co budu dnes podnikat, do čeho se pustím, co je potřeba a co může počkat: hurá, je sobota, můžu umýt okna. Moc často to nedělám. Ale na jaře se na to opravdu už těším. Venku je totiž čím dál víc hezky a přes špinavá okna to není tak dobře vidět. Pokud se mi podaří pro tuto práci zvolit vhodný den, je mytí oken vlastně velká radost.

Vhodný den znamená, že musí svítit slunko, pofukovat lehký větřík a teplota by měla vyhnat rtuť v teploměru mezi desítku a patnáctku, možná i trošinku víc. To jsou podle mého ideální podmínky pro mytí oken. Vzhledemk množství květináčů, co stojí na parapetech mých oken, je to velká operace. Když už je odnáším z okna, vezmu je do koupelny a osprchuju. Některé rovnou přesadím. Všude po bytě je binec. Okna jsou otevřená, záclony se perou v pračce.

Kdyby pršelo a byla zima, zdálo by se mi mytí oken nehygienické. Možná je to alibismus, ale já to tak prostě mám. Když chci, aby mě nějaká práce bavila, potřebuju pro ni mít správné načasování. Někdy to nejde. Nevadí. Když si ale mohu vybrat, udělám to.

Celým tím popisem uklízecí strategie chci vlastně říct, že je fajn modlit se za správné načasování. Už mi docela jde se včas zastavit a požádat Boha o pokyn, kdy je na něco čas. Asi znáte takový ten vnitřní neklid, že něco prostě nemůžete jít udělat. Dlouho jsem se domnívala, že to je moje lenost nebo nechuť, ale asi to tak nebylo. Myslím, že to bylo Boží ne k mým plánům. Když ho požádám o správné načasování, jsem si ohledně svých pocitů jistější. Udělám to, až mi řekneš, jo? Pak zase cítím takový ten vnitřní neklid a nemohu tu věc neudělat, žádné odklady nejsou možné, prostě musím jít. Tak, Táto, kdy půjdeme na ta okna, není už čas?