Káznice

Budova bývalé Káznice na Cejlu je místem s pohnutou historií a silným geniem loci. Jedná se o mohutnou stavbu, vybudovanou v dobách konce vlády Marie Terezie. Jestliže na počátku byla káznice určena pro vězně s nižšími tresty, ve 20. století nastal dramatický obrat. Byli zde vězněni i popravováni političtí vězni.

Dnes ale toto místo nabralo nový dech. Stará se o něj spolek tripitaka, který oživuje nejen samotnou káznici, ale také její okolí, protože se stavba nachází v části, které se říká brněnský bronx.

Byli jste se v Káznici někdy podívat? Jste zvědaví, co se aktuálně odehrává za jejími zdmi? Tak to jste tady správně! V tomto díle jsme si třeba právě o tom povídali s Davidem Oplatkem, Lucií Grulichovou a Pavlem Strašákem. Dozvěděli jsme, jak se jim v káznici pracuje, na jaké akce se veřejnost může podívat a také, co na brněnskou káznici říká internetový recenzent pan Tomáš.

Nezapomeňte se podívat na stránky poslouchejtebrno.cz, kde najdete fotky Káznice od fotografky Simony Modré. Ale nezůstávejte jen u nic, nejlepší je samozřejmě autentický zážitek, tak se někdy v Káznici na Cejlu zastavte!

Příjemný poslech!

Když chcete v Brně na procházku do přírody, nabízí se zde mnoho možností. Jednou z nich, doposud trošku utajenou, je nová stezka s názvem Připrav Brno. Trasa měří 2 kilometry a je velmi vítaným cílem hlavně v horkých dnech, protože vede především pod korunami stromů.

Návštěvníci se během procházky mohou z naučných panelů dozvědět, jak pomoci přírodě ve městě, jak být více ekologičtí a mnohé zajímavosti, třeba kde je nejteplejší místo v Brně nebo kdo to je flexitarián.

Na této výpravě nám byl průvodcem Vilém Jurek z organizace Rezekvítek.

Příjemný poslech!

Národní podnik Vlněna vznikl po druhé světové válce sloučením továren rodiny Stiassni a Paul Neumark.

Jeden z největších a nejstarších areálů na zpracování vlny se rozvíjel v oblasti mezi ulicemi Dornych, Přízová a Mlýnská už od 18. století. V průběhu let se vlivem rozmachu brněnského textilního průmyslu areál postupně zahušťoval, až prorostl v spleť křivolakých uliček a tajemných průchodů. Kromě utilitárních staveb zde stanula neorenesanční správní budova Bochnerův palác navržený Josefem Arnoldem a na místních architektonických úpravách se měl podílet Ernst Wiesner.

Vlněna fungovala do roku 1997, kdy pro nezvládnutou transformaci skončila v konkurzu. Její zdi se pak na téměř dvě dekády staly útočištěm umělců a muzikantů, dokud v roce 2016 nepadla za oběť téměř úplné demolici. Dnes se zde nachází kancelářský park. Svoje vzpomínky na dlouholeté působení ve Vlněně nám povyprávěl bývalý zaměstnanec Jan Šťovíček.

Příjemný poslech!