Zrada od blízkého člověka by pro většinu z nás byla velmi bolestivá a přinesla zklamání, a nesporně tomu tak bylo i v životě a službě Krista. Přesto však svou zradu neviděl jako překážku nebo porážku, ale jako možnost a prostředek. Pán se zradou počítal a tak, jak to umí jenom on, ji použil pro své záměry a své oslavení. Text – Jan 18,1-14 "Po těch slovech vyšel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada, do níž vešel on i jeho učedníci. Také Juda, který ho zrazoval, to místo znal, protože Ježíš se tam častokrát setkal se svými učedníky. Juda vzal s sebou oddíl vojáků a od velekněží a farizeů strážce a přišli tam s svítilnami, pochodněmi a zbraněmi. Ježíš, který věděl o všem, co se mu má přihodit, vyšel a řekl jim: “Koho hledáte?” Odpověděli mu: “Ježíše Nazaretského.” [Ježíš] jim řekl: “Já jsem.” Stál s nimi i Juda, který ho zrazoval. Jakmile jim řekl: "Já jsem", ustoupili dozadu a padli na zem. Opět se jich tedy zeptal: “Koho hledáte?” Oni řekli: “Ježíše Nazaretského.” Ježíš odpověděl: “Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáteli mne, nechte tyto lidi odejít.” To aby se naplnilo slovo, které řekl: "Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem nikoho." Šimon Petr, který měl meč, jej vytasil, udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho. Jméno toho otroka bylo Malchos. Ježíš řekl Petrovi: “Schovej meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?” Oddíl, velitel a židovští strážci Ježíše zatkli a spoutali ho. Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. Byl to právě Kaifáš, který poradil Židům, že je prospěšné, aby jeden člověk zemřel za národ." Káže – Alois Klepáček